Na svazích Šáreckého údolí

Tam, kde je půda úživnější a louky nejsou pravidelně koseny, bují vegetace dobře do výšky půldruhého metru. Obyvatele této džungle není jednoduché vypátrat, ale když už se to podaří, tak to stojí za to.

Soumračník jitrocelový. Drobný, rychle létající motýlek je vzdor svému jménu aktivní po celý den.

Páteříček, hojný a všeobecně známý brouk.

Nosatcovití jsou naší druhově nejpočetnější čeledí brouků, většina jich však díky své titěrné velikosti a nenápadnému zbarvení zůstává nepovšimnuta. Listohlod ovocný je toho názorným příkladem, nepřerůstá přes půl centimetru a zelené krovky dobře ladí s rostlinstvem, na němž tráví prakticky celý život. To dvojice brouků z rodu Lixus (dole) se oběma pravidlům vymyká, ale ani tak nepatří tito tvorové k našim nejznámějším broukům.

Nevelké, kovově lesklé mouchy s oblibou hodují na nekonečných plochách bílých květenství, jež pokrývají většinu odlesněných částí přírodního parku.

Masařky také rády sedají na rostlinstvo, to když se vyhřívají na listech.