Jaro v Klecanském háji

Je konec března, ale sluneční paprsky ještě prohrávají boj se studeným větrem, hladinu rybníčka kryjí polorozpuštěné zbytky ledu. Podivné bezčasí, už ne zima, zatím ani jaro. Tlející zbytky listoví tvoří bizarní kulisy, v nichž se drobná příroda pomalu probouzí k životu.

Šustivou krajinou plnou skrýší pobíhají slíďáci. Vyhládlí číhají na první létající hmyz, který by se snad chtěl vyhřívat na listech.

Před většími druhy si životem nemohou být jisti ani menší pavouci - chybějící makadla a často i nohy jsou pádným svědectvím bujícího kanibalismu.

Nejnápadnějším tvorem obývajícím svět ve stínu letitých stromů je sametka rudá. Roztoči obvykle zůstávají lidskému zraku skryti, neboť zřídka dorůstají milimetrové velikosti, tenhle druh je však onou příslovečnou, pravidlo potvrzující výjimkou. Opravdu velké sametky mohou dorůst až půl centimetru.

Okraje skal vysoko nad Vltavou jsou světem skákavek. Spatřit tyto miniaturní tvory vyžaduje trpělivost a značné soustředění, neboť jejich lovecká taktika je zároveň chrání před útokem větších dravců.

Fáze klidu, během nichž téměř dokonale splývají s podkladem, střídají s přískoky, jimiž dokáží bleskově zmizet ze zorného úhlu pozorovatele, stejně jako překvapit nic netušící hmyzí oběť.

Jaro v Klecanském háji

Úvodní stránka