Popice
vrchy a skalky na okraji NP Podyjí
|
Krajina kolem Popic je místem bezprostředního styku mezi člověkem a divokou přírodou. Pole a vinice se tu střídají s ostrůvky stepní vegetace, směrem k západu se pak rozprostírají hluboké doubravy, ostře protnuté skalnatým údolím Dyje.
|
Uhrančivě modré chrpy již dávno nejsou tím běžným polním plevelem jako kdysi. Odpolední slunce však dokáže vymalovat čarovnou hru světla a stínu i ve zdánlivě obyčejných květech jitrocele. |
| Rozhodně ale ne vše, co květinu připomíná, je zdrojem nektaru pro početné hmyzí opylovače. Tenhle pavouk běžník na svou podobu s květem sice také láká hladový hmyz, ale jen proto, aby nasytil sám sebe. |  |
 |
Tam, kde se z okraje skal naskýtá nádherný výhled do údolí Dyje, je území ještěrek zelených. Zdejší domácí pár zrovna vyrazil na obhlídku a zřejmě počítá i s tím, že na vyhřátých kamenech uloví nějakou tu mouchu nebo pobíhající mravence. |
 |
Menší sameček s jizvou za okem pozoruje dvojici z uctivé vzdálenosti a plošinu skalní vyhlídky raději obchází obloukem. Samci ještěrek zelených jsou totiž odhodláni své území, a především svou družku, před vetřelci z řad vlastního druhu zuřivě bránit. |
| To samečci ohniváčků černočárných jsou samotáři toulající se krajinou, pátrajíce po objektech svého zájmu. Tuhle samičku možná dosud žádný neobjevil, kdo ví... Třeba zítra, teď ale ještě vstřebá energii posledních slunečních paprsků. |  |
 |
To okáč poháňkový si už vybral místo i polohu, v níž stráví blížící se noc. Nejspíš nemá vůbec tušení, že se o svůj klas bude dělit s mladou kobylkou. |
Úvodní stránka
(c) Marek Vojtíšek, 2006
|
Další útržky z Národního parku Podyjí: | |
|
|
|
|
|
|