Slavíkovy ostrovy u Přelouče


modrásek bahenní Polabí je odedávna intenzivně obdělávaným územím, nijak tedy nepřekvapí, že na divokou přírodu tu jaksi nezbývá příliš místa. Paradoxem je, že právě tato krajina ukrývá lokality s výskytem některých z nejohroženějších druhů naší fauny. Jednou z nich jsou takzvané Slavíkovy ostrovy u Přelouče. Labe tu kdysi dávno vytvořilo meandr, který byl při regulaci říčního toku prokopán. Tím vzniklo pozoruhodné území, přístupné pouze po úzké lávce z Přelouče a po několika hrázkách rozdělujících staré labské rameno. Svého času tu nacházeli sportovní vyžití obyvatelé Přelouče i příslušníci místní vojenské posádky, dnes tu najdeme pouze zpustlé pozůstatky bývalé plovárny a bodláčím zarostlé rugbyové hřiště, z nějž trčí k nebi zrezivělé brány tvaru písmene H. Ale to není vše, bližší pohled zkušeného oka odhalí na totenu typicky tmavohnědé modrásky bahenní, motýly chráněné evropskou úmluvou Natura 2000.

modrásek očkovaný A nejen je. Modrásek očkovaný je chráněn stejně jako jeho blízký příbuzný, navíc je u nás o poznání vzácnější. Oba druhy mají velmi specifické nároky na životní prostředí. Kladou vajíčka do květů krvavce totenu, jimiž se jejich housenky živí. To by nebylo nic zvláštního, krvavec je u nás na vlhčích loukách poměrně hojný, ale výskyt totenu je pouze jednou ze dvou nutných podmínek pro přežití modrásků. Tou druhou jsou kolonie mravenců rodu Myrmica, v jejichž mraveništích prodělávají housenky druhou část svého vývoje, živíce se larvami svých nic netušících hostitelů. Housenkám se totiž podařilo prolomit chemický jazyk mravenců, a tak jim dokáží přikázat, aby o ně pečovali jako o vlastní...

Podobným způsobem, tedy jako o vlastní, by měli lidé pečovat o přírodní dědictví. Pokud by tomu tak bylo, nehrozil by Slavíkovým ostrovům a jejich obyvatelům zánik. Ale bezobratlí tvorové těžko mohou mávat státním úředníkům miliony před očima, a tak to teď, v polovině roku 2006, vypadá, že padnou za oběť nesmyslnému projektu dobudování labské vodní cesty. Do jejich domovů vtrhnou buldozery, aby tu mohl vzniknout krásný nový betonový kanál. Kdyby jen měla tahle ploštice tušení... Určitě by v klidu neseděla na totenu a upalovala by co nejdál, seč by jí síly stačily. ploštice

I samička kropenatce jetelového zatím posedává v trávě a netrápí se tím, jaký osud čeká housenky, které se vylíhnou z vajíček dozrávajících v jejím tlustém zadečku. Netrápí se, protože neví. My víme...

kropenatec jetelový

Ale nejde přeci jen o tyto tvory. Dnes může člověk přejít lávku přes zregulovanou řeku a ztratit se mezi staletými stromy, jejichž stáří jako by ho vracelo zpět v čase, dojít až k mrtvému rameni Labe, z jehož stojatých vod hustě vyrůstá rákosí, po němž posedávají namodralé tyčinky šidélek, zastavit se a všemi smysly vnímat jemné pohyby horkého, vodou nasyceného vzduchu a ticho, které tu a tam přeruší plácnutí rybí ploutve o jinak klidnou hladinu.

vážka Z ospale zelenavého pološera těchto míst září červený zadeček vážky. Dlouhé minuty nehybně sedí na špičce větve visící nad hladinou, poté se mihne vzduchem jako střela a po bleskové otočce usedá zpět na své místo. Něco přežvykuje, ale určitě to nebylo sousto dost velké k tomu, aby ji zasytilo. Nezbývá jí než čekat na další příležitost.

Dál od vody lákají květy omanu desítky motýlů, jejichž křídla víří v neustávajícím reji. Vzlétají a opět usedají, doplňujíce energii ze žlutých koláčů. Ohniváček černoskvrnný jako by si řekl, už dost, tenhle květ je můj, a usadil se přímo uprostřed. ohniváček černoskvrnný

perleťovec malý Když se však objeví větší motýl, jako třeba perleťovec malý, vyklízejí modrásci a ohniváčci prostor. Vzájemně se mohou přetlačovat, ale perleťovec je prostě v tomto světě těžká váha a na květu bude sedět sám.

Zpátky pod rezatými bránami. Psávala se zde historie českého rugby, teď už se tu místo borců se šišatým míčem prohání jen vítr, ohýbající přerostlou trávu a fialové hlavy bodláků. Mezi nimi prosvítají zlatavé trsy štírovníku, živné rostliny mnoha našich modrásků. Jak vidno, zatímco housenky si pochutnají na zelených částech rostlin, dospělí motýli nepohrdnou šťávou z květů. modrásek na štírovníku

Jako připomínka sportovní minulosti tohoto kusu země může sloužit umná ekvilibristika mladé kobylky. Ale dost již nostalgie a vzpomínek na zašlé časy. Vždyť každou vteřinou vchází do našeho světa budoucnost.

Jaká bude její podoba v tomto koutě naší přírody?

kobylka

 

Úvodní stránka

 
(c) Marek Vojtíšek, 2006

NAVRCHOLU.cz