Prakšická vrchovina

Párek tiplic se zavěsil mezi tři stébla trávy, utopen v neustále se přelévajícím moři zeleně a dlouhých, ostrých stínů.

Krasci lesklí si pro kopulaci vybrali mnohem méně nenápadné místo, květ jedné z kopretin. Na rozdíl od většiny hmyzích druhů je samice v tomto páru ta pestřejší. Potkat každého jednotlivě, ani by nevypadali jako zástupci jednoho druhu.

Další z nepřeberné palety zelenavých tónů rozehrává píďalka s přiléhavým jménem, zelenopláštník lískový.

vítod větší

Zvonek rozkladitý sází na jednoduchou eleganci.

Květiny dávají přednost fialové, vítod větší kombinuje nápadnou barvu s neobvykle složitými tvary.

Šalvěj luční je právě navštívena opylovačem, pokud tak vůbec lze drobnou včelku označit. Důmyslná architektura květu selhává tváří v tvář její velikosti, nebo spíše malosti. Tyčinka s prašníky se sice sklápí, ale pyl na zadeček hmyzu přilákaného nektarem tentokrát rozhodně nepřilepí.

Skrytý v trávě, rozměrů méně než nepatrných, barvy uhlově černé, spočívá sameček vakonoše. Své rodové jméno získal tento drobný motýl díky housence, která si buduje pouzdro poslepované z kousků rostlinného materiálu, podobně jako například ve vodě žijící larvy chrostíků.

Další pohled k zemi odhalí tvora zcela opačně zbarveného. Typická barva mu dokonce vynesla české pojmenování. Druhové jméno má buďto podle rostliny, kterou se živí jeho housenka, nebo podle biologa, který ho jako první popsal, ale pod taxonomicky chybným jménem lorkovicii, takže mu popis nebyl přiznán. Jaký motýl to tedy je? Odpověď není jednoznačná, buď bělásek hrachorový, nebo Realův. Oba druhy jsou si velmi podobné a podle vnějšího vzhledu je nelze odlišit.

S pojmenováním hnědopásky dubové žádné nejasnosti nejsou. Zbarvení odpovídá a v dubových lesích skutečně poletuje, tato se dokonce na dubu usadila.

Prakšická vrchovina

Úvodní stránka