Na krvavci totenu

Krvavec toten u nás roste hojně na vlhkých loukách. Paličky s temně rudými kvítky této léčivé byliny rozkvétají v červenci a srpnu, kdy je navštěvuje řada druhů hmyzu a dalších bezobratlých.

Na jednom z nesčetných květenství v Údolí ticha se vyhřívá sameček ohniváčka černoskvrnného.

Po chladné noci se na jiné rostlině probouzí okáč poháňkový.

Soumračník máčkový pomalu vstřebává sluneční teplo a zahřívá mohutné letové svalstvo na provozní teplotu.

Pestřenka olizuje nektar z drobných kvítků svým krátkým sosákem. Svým zbarvením se snaží napodobit vosu a zastrašit potenciální útočníky hrozbou bolestivého žihadla. To vše je však pouze zástěrka, tato příbuzná much žádnou jedovatou zbraní vybavena není.

I běžník kopretinový vysedává na krvavci s vidinou potravy. Jeho žluté zbarvení není hrozbou, spíše by ho mělo maskovat. To funguje třeba právě na kopretinách, tady spíše vypadá jako podivný ornament. Jisté však je, že hmyzu jeho přítomnost moc nevadí, tedy až do chvíle, kdy ho dva páry dlouhých předních nohou běžníka pevně sevřou v bleskurychlém, smrtícím objetí.

Modrásek právě ochutnává nektar z krvavce. V příštím okamžiku však mezi jeho květy naklade vajíčko a rychle rostoucí housenka začne květenství vyžírat. Její apetit se nezastaví ani před případnými menšími sourozenci, v jedné paličce květů je prostě místo jen pro jednu housenku modráska očkovaného. Po pár týdnech žíru vypadne na zem, kde začne chemickými signály lákat mravence, kteří si ji odnesou domů a budou ji v mraveništi krmit celou zimu, než se napřesrok zakuklí a jako ladný modrásek se vydá hledat příhodná květenství krvavce totenu pro vývoj další generace.

Na krvavci totenu

Úvodní stránka