Vsetínské vrchy

Údolí Vsetínské Bečvy a jejích přítoků představují jednu z posledních enkláv tradičního zemědělského hospodaření u nás. Starousedlíci zde stále chovají malá stádečka ovcí a skotu, sečou nevelké louky, suší seno... Udržují tak jemnozrnnou krajinnou mozaiku, v níž se louky střídají s remízky, políčky a sady, krajinu, v níž vedle vzácných rostlin přežívají i bohatá společenstva bezobratlých.

Zelenáček šťovíkový, motýl z příbuzenstva vřetenušek, je hojným obyvatelem extenzivně obdělávaných luk. Na Vsetínsku se vyskytuje spolu s dalšími dvěma druhy zelenáčků.

Saranče, další typický luční tvor. Těžko si představit letní louky bez jejich ustavičného vrzání a cvrčení, přesto i rovnokřídlý hmyz z kulturní krajiny mizí.

Jeden z přírodních pokladů Vsetínska, perleťovec maceškový. Nápadný motýl s pravděpodobně silně vyhraněnými nároky na životní prostředí, zejména co se týká výskytu violek, jimiž se živí jeho housenky, a množství slunečního svitu. Jakožto velký motýl také potřebuje vydatné zdroje nektaru a poměrně hodně prostoru, takže je možné, že v řadě přírodních rezervací vyhynul prostě proto, že byly příliš malé.

Modrásek černoskvrnný, o dost menší než perleťovec, ale z našich modrásků největší. Další z motýlích klenotů Valašska a ukázkový příklad složitosti vztahů mezi různými organismy. Vajíčka klade na mateřídoušku, jíž se jeho housenky zprvu živí. V určité fázi svého vývoje však začnou vylučovat chemické látky, kterými přilákají drnové mravence, kteří si je následně odnesou do mraveniště v domnění, že jde o jejich vlastní larvy. Netuší však, že právě larvami mravenců se housenka modráska bude po zbytek svého vývoje živit! Housenky spořádají během svého vývoje, který trvá jeden až dva roky, i několik set mravenčích larev, takže menší mraveniště mohou zcela zdecimovat. Modrásek se tak nejen že neobejde bez živné rostliny a spásaných luk, ale ani bez silné populace jednoho konkrétního hostitelského druhu mravenců.

Kdysi býval modrásek černoskvrnný velmi hojný, v podstatě žil za každou vesnicí, kde se volně pásly ovce. Po likvidaci soukromého zemědělství však ztratil podmínky k životu a z intenzivně zemědělsky obdělávané krajiny zmizel. A spolu s ním i řada dalších druhů hmyzu a jiných bezobratlých, které známe jen málo nebo skoro vůbec a o jejichž významu pro přírodní rovnováhu nevíme prakticky nic. Modrásek černoskvrnný, jakožto nápadný a poměrně dobře prozkoumaný druh tak slouží jako bioindikátor, který na změny v krajině a plošné vymírání dalších druhů upozorňuje.

Zdobenec skvrnitý, brouk z příbuzenstva zlatohlávků, patří k typickým obyvatelům květnatých podhorských luk. Hrozí mu podobné nebezpečí, jako perleťovci maceškovému a modráskovi černoskvrnnému, jejich společná útočiště padají za oběť zalesňování. Je paradoxem, že přeměna druhově bohatých luk a pastvin na biologicky nepříliš rozmanitý les, nejčastěji sterilní smrkové monokultury, se děje s finanční podporou státu, z fondů určených na ochranu životního prostředí. Jak se říká, cesta do pekla je nezřídka dlážděna dobrými úmysly.

Podobně jako housenky modráska černoskvrnného žijí v mraveništích, i larvy nápadně zbarveného brouka pestrokrovečníka včelového se vyvíjejí v hnízdech blanokřídlého hmyzu, v tomto případě včely medonosné. Není úplně jasné, zda tam pouze parazitují, nebo zda plní roli jakéhosi "čističe" a odstraňují oslabené a nemocné včelí jedince. Každopádně není prokázáno, že by tito nádherní brouci nějak přispívali k vymírání včelstev, které je v řadě regionů smutnou realitou. Nesporným faktem je, že ve valašských kopcích poletuje pestrokrovečníků hodně a místní včelaři si na zdraví svých včelstev rozhodně nestěžují.

Podhůří Vsetínských vrchů a Javorníků jsou živoucím dokladem toho, jak nesmírně bohatá byla středoevropská krajina před nástupem intenzivního zemědělství. Jsou hotovou pokladnicí přírody, ne té vysloveně divoké, ale člověkem po staletí formované. Pro řadu dnes kriticky ohrožených, dříve rozšířených druhů rostlin, hmyzu a dalších živočichů představují poslední útočiště, kde ještě funguje jejich soužití s člověkem-zemědělcem. Přesto podle svědectví místních obyvatel i detailních zoologických výzkumů dochází i zde ke změnám, které tyto vzácné druhy před časem vyhubily jinde.

Je na nás, lidech, zda dokážeme úbytek přírodní rozmanitosti zastavit. Zda najdeme způsob, jak skloubit moderní životní styl s péčí o krajinu, která udrží její rozmanitost a uchová modráska černoskvrnného a další nádherné tvory i pro příští generace. Ve Velké Británii se to ochranářům podařilo, není důvod, proč by to nemělo jí i u nás, jen je třeba najít si čas a věnovat pozornost i jiným otázkám, než v jakém nákupním centru strávit příští odpoledne. Začít lze tím, že místo na nákupy vyrazíme do přírody a budeme si všímat jejích krás, dokud nám ještě nějaké zbyly.

Vsetínské vrchy

Úvodní stránka