Tři výpravy do Šáreckého údolí
Výprava druhá - 28. května

Bylo zajímavé pozorovat, jak sluneční paprsky probouzejí hmyz k horečné aktivitě, ktará vždy náhle utichá, jakmile zdroj tepla zakryje mrak. Dokonce i tato muška se podřídila rytmu a v okamžiku, kdy bylo nastoleno šero, usedla na květinu.

Rytmus střídání slunečního žáru s nenadálým soumrakem se dotýkal i květin, jako je tenhle čistec. Nápor čmeláků s příchodem mraku opadl a květy tak měly chvilku na to, aby doplnily zásoby nektaru a mohly znovu lákat opylovače k usednutí.

Zatímco při slunečním svitu většina motýlů neposedně poletuje sem a tam, a když už usedne, tak se přivřenými křídly, zatažená obloha je signálem k usednutí. A křídla hezky rozložit, aby zachytila co nejvíce energie, procházející i přes oblačnou clonu. Zde to názorně předvádí soumračník máčkový.

Pálí-li slunce, máme často možnost spatřit blankytnou modř křídel modrásků jen za letu. Takhle bylo možné si ji dokonale prohlédnout, neboť i pro modrásky jehlicové byl mrak pokynem k usednutí.

Ohniváček černoskvrnný je velice zajímavý motýl. Předně, zbarvení samečka je mnohem méně nápadné, než samičky, ačkoliv u většiny našich druhů je tomu právě naopak. A pak, alespoň tedy v případě samečků, postrádá na líci byť jen stopu jasně oranžového zbarvení, které dalo celé skupině jméno. Spatřit je můžeme pouze na rubu křídel, jehož skvrnitá kresba jasně ukazuje na příbuznost s modrásky.

To ohniváček černokřídlý dělá čest svému jménu. Zadní pár křídel má sice tmavý, ale i tak působí jako plamínek poskakující po stéblech trav.

Ztímco modrásky a ohniváčky můžeme spatřit běžně, setkání s tajemnou krásou můry jetelovky je spíše svátkem.